IRÁN: radar v ČESKU nikoho nezajímá
29. 1. 2007
O tom, že v Česku má stát radar údajně i na obranu proti jejich raketám, nemá drtivá většina Íránců tušení. Ani to nikoho příliš nezajímá - válečná atmosféra tu zatím nepanuje. Vláda a státní média ujišťují, že Spojené státy ani Izrael
nenaleznou odvahu na Írán zaútočit. A když, zaplatí za to vysokou cenu.
A islámská republika se svého cíle - jaderného programu - nikdy
nezřekne.
...
Ahmadinežád není jen obdivován Nesmiřitelný postoj, který vytýčil prezident Mahmúd Ahmadínežád, ale dostává trhliny. Objevují se názory, zda má smysl riskovat další izolaci a další válku, když má země tolik nevyřešených problémů. A to i v nejužším vedení země. Deník Džumhúrí Islámí, který tlumočí názory nejvyššího vůdce země ajatolláha Alího Chameneího, nedávno nepřímo kritizoval Ahmadínežáda. Není prý nutné, aby se na každém mítinku a každé tiskové konferenci zmiňoval o jaderném programu. Příliš konfrontační tón Ahmadínežáda a jeho ekonomickou politiku začali otevřeně kritizovat i poslanci parlamentu. Ti Íránci, kteří nejsou zrovna nadšeni ze současné vlády, se právě bojí ještě větší izolace jejich země a dalšího prohloubení ekonomických problémů.
...
Jádro ano, ale za jakou cenu Student medicíny Hasan, který žije v Šírázu na jihu Íránu, je pro jaderný program. Ale ne za každou cenu. "Rád bych cestoval, měl dobrou práci a našetřil také nějaké peníze," tvrdí a obává se, že konflikt se Západem to vše může ohrozit. Stejně jako mnoho dalších Íránců si ale myslí, že obavy z bomby nebo válečných snah jeho země jsou přehnané. "Nemám ty, co tady vládnou, moc v lásce. Ale Írán už několik století na nikoho nezaútočil. Nejsme národ, který by začínal války."
...
Persepolis Ať už Íránci války začínali nebo ne, bojovalo se tu hodně. Asi padesát kilometrů za Šírázem se nacházejí památky na minulost, kterou právě války a revoluce zničily. Zbytky města Persepolis jsou jednou z nejcennějších památek světa. A také důkazem o určité izolaci, v níž Írán žije. Na rozdíl od Egypta nebo Řecka tady neparkují autobusy se zájezdy, nikde zástupy německých či japonských turistů. Jediný obchod se suvenýry je zavřený a soudě podle zaprášených výloh už dost dlouho. Ve slunném lednovém odpoledni se mezi sloupy, sochami a zbytky paláců procházejí jen skupiny Íránců. Do Íránu se zkrátka za turistikou příliš nejezdí a vyhlídky na možnou válku s USA nebo Izraelem hoteliérům a místním cestovním kancelářím rozhodně nepomáhají. Persepolis je legendou předislámské Persie. Vzpomínkou Iránců na doby, kdy jejich země byla mocností, s níž musel každý počítat. Proslulé město začal stavět král Dárius Velký v šestém století před naším letopočtem. Sláva však netrvala dlouho. V roce 331 př.n.l. město zničil Alexandr Makedonský. Podle některých historiků se k tomu rozhodl v opilosti. Stovky let pak zůstávalo skryto v nánosech písku a prachu, znovu povstalo až ve třicátých letech 20. století.
...
Krok od zničení Nechybělo mnoho a zmizelo úplně. Po islámské revoluci v roce 1979 se část nejextrémnějších radikálů vedená ajatoláhem Chalchalím chtěla zbavit všeho, co v Íránu existovalo ještě před islámem. Navrhla srovnat Persepolis se zemí. Ale radikálové narazili - tisíce dobrovolníků šli ruiny bránit. Uspěli, destrukce se nekonala. "Ve školách se dříve o předislámských dějinách Persie moc neučilo, po revoluci to nebylo populární. Ale dnes je to lepší, v osnovách je toho hodně. Většina Íránců je hrdá na svoji minulost," říká student Hasan.
...
Nejsme Arabové Íránci jsou alergičtí na to, když je někdo z "okolního" světa považuje za Araby. Jsou pyšní na vlastní jazyk, identitu a kulturu. A přestože přijali islám, arabská invaze ze sedmého století, která tehdy nové náboženství přinesla, není populární. Vztahy s Araby tak byly vždy komplikované a jsou i dnes. Některé arabské státy - například Egypt nebo Saúdská Arábie - sdílejí s USA a evropou obavy z íránského jaderného programu a z velké vojenské síly Teheránu. Spory o Persepolis ovšem ustaly, cenná památka přežila. Nyní dokonce úřady zbudovaly přímo v areálu strážní budovy, z nichž je na celé naleziště dobře vidět. Kdo šlápne, kam nemá, nebo se příliš dotýká soch, je hlasitě napomenut z megafonu.
...
Když Američané byli přteli Zatímco Persepolis je dokladem slávy bývalé Persie i její vojenské porážky, sousedící park je tichým svědkem křehkosti a pomíjivosti mocenského postavení v Íránu. Stojí tady rezavějící kostry stanů, které nechal postavit poslední šáh Muhammad Réza Pahlaví v roce 1971 na oslavu dvou a půl tisíce let trvání Perské říše. Pompézní oslava spolykala stamilióny dolarů. Luxusní stany měly mramorové obklady, jídlo a pití bylo dovezeno z Francie, před Persepolí pochodovaly tisícovky vojáků v kostýmech z různých dob. Zúčastnily se desítky hlav států a monarchů. Osm let nato ale proamerickéo šáha svrhla revoluce. Z USA se stal nepřítel. Kostry stanů - na některých z nich ještě vlají zbytky celt - jsou jednou z mála připomínek doby, kdy ve Washingtonu počítali s Teheránem jako blízkým spojencem na Blízkém východě. Další takovou vzpomínkou je letní šáhova rezidence Sádabád na severu Teheránu. Takzvaný Bílý palác nechali revolucionáři v původním stavu. Dodnes tak tady visí v pokojích lustry z Československa. Svítí na francouzský nábytek a unikátní íránské koberce. V roce 1979 vyhnaly šáha ze země miliónové demonstrace jeho odpůrců, ale zdaleka ne všichni na něj dnes vzpomínají ve špatném. Ostatně vzhledem k babyboomu osmdesátých let je více než polovina Íránců mladší pětadvacet let, takže monarchii nepamatuje.
...
Bylo lépe za monarchie? Průměrná kupní síla Íránců je ve srovnání se 70. léty o více než polovinu nižší. Ceny potravin a základního zboží neustále stoupají, nezaměstnanost je vysoká. Hodně lidí má kvůli obživě dvě zaměstnání. Například v taxi vás může ve večerních hodinách často snadno vézt univerzitní profesor nebo státní úředník. Rozhodně neplatí, že by se země nacházela v předvečer další revoluce. Ale nespokojenců je v Íránu hodně. "Problémem je, že veškeré opozici v Íránu chybí nějaký jednotící článek. Lidé mají rozdílné poždavky. Někdo chce demokracii,jiný jen práci nebo více peněz, další třeba svobodu dívat se na jakékoliv filmy nebo procházet se po ulici s přítelkyní," říká politolog Hosejn Rasám. Ne každý chce změnu. Současný systém má stále i hodně zastánců a všechny hlavní mocenské páky ve svých rukou. Ale Persepolis i šáhovo stanové městečko ukazují, jak relativní bývá v Íránu a Persii pocit, že držíte moc pevně v rukou...
...
Autor: Martin Novák
...
Ahmadinežád není jen obdivován Nesmiřitelný postoj, který vytýčil prezident Mahmúd Ahmadínežád, ale dostává trhliny. Objevují se názory, zda má smysl riskovat další izolaci a další válku, když má země tolik nevyřešených problémů. A to i v nejužším vedení země. Deník Džumhúrí Islámí, který tlumočí názory nejvyššího vůdce země ajatolláha Alího Chameneího, nedávno nepřímo kritizoval Ahmadínežáda. Není prý nutné, aby se na každém mítinku a každé tiskové konferenci zmiňoval o jaderném programu. Příliš konfrontační tón Ahmadínežáda a jeho ekonomickou politiku začali otevřeně kritizovat i poslanci parlamentu. Ti Íránci, kteří nejsou zrovna nadšeni ze současné vlády, se právě bojí ještě větší izolace jejich země a dalšího prohloubení ekonomických problémů.
...
Jádro ano, ale za jakou cenu Student medicíny Hasan, který žije v Šírázu na jihu Íránu, je pro jaderný program. Ale ne za každou cenu. "Rád bych cestoval, měl dobrou práci a našetřil také nějaké peníze," tvrdí a obává se, že konflikt se Západem to vše může ohrozit. Stejně jako mnoho dalších Íránců si ale myslí, že obavy z bomby nebo válečných snah jeho země jsou přehnané. "Nemám ty, co tady vládnou, moc v lásce. Ale Írán už několik století na nikoho nezaútočil. Nejsme národ, který by začínal války."
...
Persepolis Ať už Íránci války začínali nebo ne, bojovalo se tu hodně. Asi padesát kilometrů za Šírázem se nacházejí památky na minulost, kterou právě války a revoluce zničily. Zbytky města Persepolis jsou jednou z nejcennějších památek světa. A také důkazem o určité izolaci, v níž Írán žije. Na rozdíl od Egypta nebo Řecka tady neparkují autobusy se zájezdy, nikde zástupy německých či japonských turistů. Jediný obchod se suvenýry je zavřený a soudě podle zaprášených výloh už dost dlouho. Ve slunném lednovém odpoledni se mezi sloupy, sochami a zbytky paláců procházejí jen skupiny Íránců. Do Íránu se zkrátka za turistikou příliš nejezdí a vyhlídky na možnou válku s USA nebo Izraelem hoteliérům a místním cestovním kancelářím rozhodně nepomáhají. Persepolis je legendou předislámské Persie. Vzpomínkou Iránců na doby, kdy jejich země byla mocností, s níž musel každý počítat. Proslulé město začal stavět král Dárius Velký v šestém století před naším letopočtem. Sláva však netrvala dlouho. V roce 331 př.n.l. město zničil Alexandr Makedonský. Podle některých historiků se k tomu rozhodl v opilosti. Stovky let pak zůstávalo skryto v nánosech písku a prachu, znovu povstalo až ve třicátých letech 20. století.
...
Krok od zničení Nechybělo mnoho a zmizelo úplně. Po islámské revoluci v roce 1979 se část nejextrémnějších radikálů vedená ajatoláhem Chalchalím chtěla zbavit všeho, co v Íránu existovalo ještě před islámem. Navrhla srovnat Persepolis se zemí. Ale radikálové narazili - tisíce dobrovolníků šli ruiny bránit. Uspěli, destrukce se nekonala. "Ve školách se dříve o předislámských dějinách Persie moc neučilo, po revoluci to nebylo populární. Ale dnes je to lepší, v osnovách je toho hodně. Většina Íránců je hrdá na svoji minulost," říká student Hasan.
...
Nejsme Arabové Íránci jsou alergičtí na to, když je někdo z "okolního" světa považuje za Araby. Jsou pyšní na vlastní jazyk, identitu a kulturu. A přestože přijali islám, arabská invaze ze sedmého století, která tehdy nové náboženství přinesla, není populární. Vztahy s Araby tak byly vždy komplikované a jsou i dnes. Některé arabské státy - například Egypt nebo Saúdská Arábie - sdílejí s USA a evropou obavy z íránského jaderného programu a z velké vojenské síly Teheránu. Spory o Persepolis ovšem ustaly, cenná památka přežila. Nyní dokonce úřady zbudovaly přímo v areálu strážní budovy, z nichž je na celé naleziště dobře vidět. Kdo šlápne, kam nemá, nebo se příliš dotýká soch, je hlasitě napomenut z megafonu.
...
Když Američané byli přteli Zatímco Persepolis je dokladem slávy bývalé Persie i její vojenské porážky, sousedící park je tichým svědkem křehkosti a pomíjivosti mocenského postavení v Íránu. Stojí tady rezavějící kostry stanů, které nechal postavit poslední šáh Muhammad Réza Pahlaví v roce 1971 na oslavu dvou a půl tisíce let trvání Perské říše. Pompézní oslava spolykala stamilióny dolarů. Luxusní stany měly mramorové obklady, jídlo a pití bylo dovezeno z Francie, před Persepolí pochodovaly tisícovky vojáků v kostýmech z různých dob. Zúčastnily se desítky hlav států a monarchů. Osm let nato ale proamerickéo šáha svrhla revoluce. Z USA se stal nepřítel. Kostry stanů - na některých z nich ještě vlají zbytky celt - jsou jednou z mála připomínek doby, kdy ve Washingtonu počítali s Teheránem jako blízkým spojencem na Blízkém východě. Další takovou vzpomínkou je letní šáhova rezidence Sádabád na severu Teheránu. Takzvaný Bílý palác nechali revolucionáři v původním stavu. Dodnes tak tady visí v pokojích lustry z Československa. Svítí na francouzský nábytek a unikátní íránské koberce. V roce 1979 vyhnaly šáha ze země miliónové demonstrace jeho odpůrců, ale zdaleka ne všichni na něj dnes vzpomínají ve špatném. Ostatně vzhledem k babyboomu osmdesátých let je více než polovina Íránců mladší pětadvacet let, takže monarchii nepamatuje.
...
Bylo lépe za monarchie? Průměrná kupní síla Íránců je ve srovnání se 70. léty o více než polovinu nižší. Ceny potravin a základního zboží neustále stoupají, nezaměstnanost je vysoká. Hodně lidí má kvůli obživě dvě zaměstnání. Například v taxi vás může ve večerních hodinách často snadno vézt univerzitní profesor nebo státní úředník. Rozhodně neplatí, že by se země nacházela v předvečer další revoluce. Ale nespokojenců je v Íránu hodně. "Problémem je, že veškeré opozici v Íránu chybí nějaký jednotící článek. Lidé mají rozdílné poždavky. Někdo chce demokracii,jiný jen práci nebo více peněz, další třeba svobodu dívat se na jakékoliv filmy nebo procházet se po ulici s přítelkyní," říká politolog Hosejn Rasám. Ne každý chce změnu. Současný systém má stále i hodně zastánců a všechny hlavní mocenské páky ve svých rukou. Ale Persepolis i šáhovo stanové městečko ukazují, jak relativní bývá v Íránu a Persii pocit, že držíte moc pevně v rukou...
...
Autor: Martin Novák
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář