Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


IZRAEL: válka na Jom Kippur

2. 12. 2006

Válka na Jom Kippur - 1973

Šest let po drtivé porážce v šestidenní válce se arabské země pokusily o vojenskou odvetu s cílem porazit Izrael a získat zpět ztracená území i hrdost. Nový egyptský prezident Anvar Sadat se sice nejprve pokoušel o diplomatické řešení, obrátil se na amerického prezidenta Richarda Nixona, když však diplomacie nepřinášela rychlé výsledky, dal přednost vojenskému řešení. Plán byl pečlivě připraven a zpočátku také přinášel úspěch.

Útok egyptských a syrských vojsk podporovaný Iráčany a Jordánci začal ve 14 hodin v nejsvatější den židovského roku, na Jom Kippur (Den usmíření), který připadl na 6. října 1973. Pro Izrael byl velkým překvapením, protože jeho zpravodajská služba selhala a nedodala o něm žádné informace. Egypt bez problémů překročil Suezský průplav a rychle postupoval Sinají, kde se mu podařilo překonat Bar Levenovu linii, pás izraelských betonových bunkrů na jeho pobřeží. Akce byla považována za nejzdařilejší obojživelnou výsadkovou operaci od vylodění v Normandii. Syřané podobně rychle pronikli do hlouby Golanských výšin. Izrael ustupoval na obou frontách a ministr obrany Moše Dajan žádal ministerskou předsedkyni Goldu Meirovou o souhlas s použitím taktických jaderných zbraní, nebylo jich však třeba.

Po týdnu přišel izraelský protiútok, který pomohly umožnit rychlé dodávky zbraní, zejména letadel z USA. Klíčový však byl úspěšný plán Izraele, který nezačal vytlačovat egyptské síly ze Sinaje, ale Ariel Šaron podnikl riskantní protiútok, překročil Suezský průplav a odřízl egyptskou armádu. Následoval rychlý postup na Káhiru. Na syrské frontě pak mířil Izrael na Damašek. Příměří sice bylo vyhlášeno 22. října, ovšem Izrael je plně nerespektoval a zastavil svůj rychlý postup na egyptské hlavní město až 24. října. Mezitím však vzrostlo napětí mezi USA a Sovětským svazem, který pohrozil intervencí a zahájil částečnou mobilizaci výsadkových sil a jejich přesun do Alexandrie, na což USA odpověděly posílením Středomořské flotily a hrozbou přímého angažmá v oblasti. Současně ale tlačily Izrael, aby dodržoval vyhlášené příměří. Situaci nakonec vyřešila RB OSN, která rozhodla o vyslání mírových jednotek do oblasti. Další dva roky trvala oddělená jednání Izraele s Egyptem a Sýrií, jejichž vyústěním byla dohoda o neútočení a židovský stát se stáhl z části území dobytého během války.

Přestože po počátečním úspěchu Egyptu hrozila jedna z nejtvrdších porážek, tanky s davidovou hvězdou stály sto kilometrů od Káhiry, nakonec však Sadat získal zpět Sinaj. Byl ochoten jednat, a to dokonce separátně bez ohledu na ostatní arabské země, což v roce 1975 pobouřilo Sýrii. V roce 1977, kdy Káhirou zmítaly hladové bouře, podnikl cestu do Jeruzalém a připustil, že útok byl chybou. V roce 1978 byly v americkém Camp Davidu dojednány mírové dohody mezi Izrael a Egyptem, které byly podepsány v Bílém domě 26. března 1979. Anvar Sadat a Menachem Begid dostali Nobelovu cenu míru. Egypt získal zpět Sinaj, odkud se Izrael stahoval ve čtyřech etapách do roku 1982, ale dočkal se opovržení ze strany Arabů, kteří dohodu viděli jako zradu panarabské věci. Sadat za ni zaplatil životem, když ho 6. října 1981 zabil atentátník ze Skupiny islámského džihádu. Kromě rozpadu jednotné arabské fronty, která měla fatální dopad na Palestince, však jomkippurská válka přinesla ještě jeden tragický důsledek pro světové hospodářství, a tou byla ropná krize. Arabské země produkující ropu z organizace OPEC se překvapivě shodly na společném postupy, zavedly limity těžby a zvedly ceny, což vyvolalo ve většině západních zemí ekonomickou krizi. Zprovoznění suezského průplavu zablokovaného do roku 1967 to jen stěží mohlo vyvážit.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Alláh

(Niemander, 2. 12. 2006 23:06)

Samozřejmě, Bůh je jenom jeden, jen kdysi Řekové jich měli několi, ale v současné době je Bůh jen jeden, a dá se říct, že Alláh neexistuje, nikdo ho nikdy přece neviděl :))

Arabaci

(Niemander, 2. 12. 2006 23:05)

Samozřejmě, souhlasím plně ve všem s Vladimírem, mám totožný názor, je to tak zvláštní národ, že nemá s nimi vůbec cenu jednat a ztrácet čas, stejně oni nechtějí mír, nejraději by jen bojovali, ale jelikož vědí že moc šancí nemají ani proti maličkému (proti nim) Izraeli, tak se jim do toho nechce ... a stejne kdyz do boje pujdou, tak prohraji a budou spokojeni, protoze podle sebe vyhrajou a bude vsechno O.K. :))

Alláh

(Joe, 2. 12. 2006 22:06)

Pokud jde o Alláha, jedná se o stejnou osobu s Jahvem a Bohem, jen každé náboženství ho má jinak pojmenovaného:-)

arabaci

(Vladimir, 2. 12. 2006 18:34)

Nema to smysl s arabacema o nicem vyjednavat.Jsou to posuci uplne mimo realitu. To je jedna valka za druhou a vzdy dostanou napraskano od malinkeho Israele, ale nemuzou si to pripustit.Kdyz si jeden nepripusti chyby, tak je nemuze napravit, nemuze se z nich poucit.Cili, neni vychodiska, vzdy se bude vse resit hrubou silou, protoze to je jedine, cemu arabaci rozumi. Ale pak oslavi porazku a prejmenuji ji na vitezstvi.Chudak Allah, tem ma ale udel!