IZRAEL: druhá intifáda
Druhá intifáda byla krvavější a přinesla řadu sebevražedných atentátů na území Izraele, při nichž umírali nevinní lidé. Terčem jsou cestující v autobusech i nakupující v obchodních střediscích nebo děti. Odvetou byly razie v uprchlických táborech jako v Džanínu v dubnu 2000 a blokáda palestinských území, protože palestinská samospráva nedokáže zabránit pronikání sebevražedných atentátníků přes hranice Izraele.
Izrael také přišel s tvrdou odplatou za atentáty, kdy rodinám atentátníků srovnal se zemí dům. Začal také útočit na špičky organizací, jež podnikají útoky v Izraeli, především na vysoké představitele Hamásu a Islámského džihádu. Cílem však nebyli jen velitelé, plánující a provádějící útoky na Izrael, ať už jeho ostřelování raketami Kásam nebo pomocí sebevražedných atentátníků. Terčem byli i nejvyšší představitelé těchto organizací. Tunová bomba zabila 23. června 2002 šéfa vojenského křídla organizace S. Šihádu, přičemž zemřelo 14 lidí včetně 9 dětí. Obětí útoku se stal v březnu 2004 i poloslepý invalidní duchovní vůdce Hamásu Ahmud Jásín. Řízená střela ho zasáhla cestou z mešity. V dubnu byl zabit i jeho nástupce Abd al-Azíz Rantísí.
Z bezpečnostních důvodů také začal v roce 2001 budovat Izrael kolem svého území bezpečnostní bariéru. Ta částečně stála i na palestinských územích. Palestinci se obávali, že práva ona by mohla představovat budoucí hranice palestinského státu a protestovali proti ní. Krizi se snaží řešit Spojené státy, v roce 2003 izraelský premiér Ariel Šaron podepisuje Bushem navržený plán míru na Blízkém východě nazvaný Cestovní mapa. Izrael podpisem formálně uznal právo Palestinců na vlastní stát, jenž měl být vyhlášen v roce 2005. Plán se však nedařilo plnit. Palestinská samospráva nedokázala zabránit útokům na Izrael a Izrael chtěl úpravy hranic. Proto se Šaron rozhodl pro jednostranné řešení situace.