Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


IZRAEL: Šestidenní válka

3. 12. 2006
V roce 1967 proti sobě opět stanuly Izrael na jedné straně a Egypt, Sýrie a Jordánsko na straně druhé. Arabské armády navíc podporoval Irák, Kuvajt, Saúdská Arábie, Súdán a Alžírsko. Válka, kterou zahájil překvapivý úder Izraele na egyptská letiště, trvala 132 hodiny a 30 minut. Drtivé vítězství přineslo Izraeli velké územní zisky. V dubnu 1967 se opět střetla izraelská a syrská vojska, 7. dubna v letecké bitvě Izraelci sestřelili šest syrských migů a sedm hodin ostřelovali syrské pohraniční pozice. Sýrie si stěžovala, že Egypt, s nímž měla smlouvu o vzájemné obraně z roku 1966, nezasáhl. Egypt proto rozmístil větší počet svých vojsk na sinajské hranici.
 
Když izraelský parlament vyjádřil ministerskému předsedovi Levi Eškolovi podporu pro zahájení případné války, egyptský prezident Násir na to reagoval v rozhlasovém projevu 16. května 1967: "Existence Izraele trvá už příliš dlouho. Vítáme izraelskou agresi. Vítáme bitvu, na kterou jsme dlouho čekali." Násir vyhlásil, že se chystá bojovat s Izraelem za práva Palestinců. Ještě týž den Egypt vyzval mírové jednotky Spojených národů, aby opustily Sinaj. OSN souhlasila 18. května. Tiranskou úžinu zablokoval Egypt 28. května. Od dva dny později dotlačil jordánského krále Husajna, aby se k němu přidal. K paktu arabských zemí se 4. června připojil Irák. Jeho prezident Rahma Atref jasně vyjádřil: "Naším cílem je vymazat Izrael z mapy." Izrael se snažil situaci nevyostřovat. Nevyhlásil ani úplnou mobilizaci, i když se obával okamžitého útoku. Pod tlakem opozice se ale nakonec utvořila v Izraeli vláda národní jednoty a do čela resortu ministerstva obrany se postavil radikál Moše Dajan. Náčelníkem jeho štábu byl Jicchak Rabin, prvním náměstkem ministra byl Šimon Peres. Jedním z vrchních velitelů podílejících se na chystaném útoku byl i Ariel Šaron.

Přestože americký prezident Lydon Johnson varoval Tel Aviv před jednostrannou akcí, ráno 5. června izraelské stíhací bombardéry podlétly radarový deštník a na egyptských letištích zničily 400 letadel. Bleskovým útokem Izrael dobyl pásmo Gazy i Sinaj, které náležely Egyptu. Jordánsko však nejen ostřelovalo Jeruzalém, ale dobylo část města včetně budovy OSN. Izrael varoval krále Husajna, aby se stáhl. Když tak neučinil, dobyly Izraelské obranné síly Jeruzalém i se západním břehem Jordádnu. Protože během prvních dní ostřelovala syrská děla města na severu Izraele, rozhodl se Izrael navzdory námitkám některých politiků i Moše Dajana dobýt Golanské výšiny. Po jejich obsazení Izrael souhlasil 10. června s ukončením bojů. Za cenu 700 mrtvých ovládl Izrael území o rozloze přes 60 000 kilometrů čtverečných, což je třikrát více, než byla rozloha samotného Izraele. Přineslo mu to však řadu problémů. Dostal se do mezinárodní izolace, protože nenaplnil rezoluci OSN č. 242, která jej vyzývala ke stažení z okupovaných území a k uzavření trvalých mírových smluv s protivníky. Řada států přerušila s Tel Avivem diplomatické styky. Francie, která byla hlavním dodavatelem vojenské techniky, vyhlásila zbrojní embargo. A problém s Palestinci se stal vnitropolitickou otázkou, protože Palestinci žili na nově okupovaných územích.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář