CHANUKA: židovský svátek světel
Z hlediska rituálního je chanuka jen malý
svátek. Kromě chvilky zastavení večer při zapalování chanukových
světýlek je to vlastně všední den. Ale vzpomínkami a historickým
významem je to svátek neobyčejně slavný. Je to svátek slabých počtem,
avšak silných ve víře, v mučednictví a v boji. Svátek Makabejských.
Matatyáše a jeho synů. Ti mají své místo i v křesťanské martyrologii.
Patří jim v křesťanském kalendáři první srpen. Často se jejich slávy a
odkazu dovolávaly křesťanské církve v náboženských bojích proti císaři,
proti vrchnosti nebo v bojích proti vládnoucí církví . Slaví se po osm nocí podle hebrejského
kalendáře od 25. Kislev, (letos to bylo od 30.listopad do 7. prosince,
jindy může být spolu s vánoci), který připadá podle gregorainskeho
kalendáře na listopad či prosinec.
Slovo chanuka znamená zasvěcení..
Znovuzasveceni Jeruzalémského Chrámu v roce 165 před n.l. po velké
Židovské válce, kdy Židé pod vedením Matatyašova syna , Judy
Makabejského, porazili vojiska syrského vládce Antiocha. Který je i pro
křesťany ztělesněním arciďábla…Zachráněna olejová lampa, která vypadala, že neposvítí ani jeden večer, zázračné vydržela svítit celých osm dní. "Náboženští hrdinové chanuky uhájili před
tehdejším pohanským světem vyznání jisraelske. A z tohoto zachráněného
světla monotheismu rozžaly veliké větve, které vyšly z malého kmene,
křesťanství a islám, svoje světla", napsal před mnoha lety Gustav Sicher, první poválečný vrchní rabín Českých zemí. Světýlka na našem vánočním stromků jsou vlastně
přímými potomky světel chanukových . Zajímalo by mě, kolik tak o nich
asi víte? Jak se zapalují svíčky na menore? Co je to dreidel nebo také
sivivon a co jsou třeba latkes? Kolik si myslíte, že dnes žije Židů v
Praze?
Moderní menora už nemusí mít
klasický tvář devítiramenného svícnu, může mít jakýkoliv tvář, může se
v ní svítit i olejem jako za starodávných času, jedinou podmínkou je,
aby světla byla dostatečně daleko od sebe, aby neplápolala jako nějaký
ohýnek, ale hořela jako samostatná světla, která se zapalují postupně
den po dni.. Zprava do leva. Samostatná velká svíčka na tradičním
svícnu je sames – sluha, která se používá k zapalování ostatních svící.
Hra s “dreidel”
(z německého drehen) s kostkou podobně káče se čtyřmi stranami byla
vemi populární za vlády Antiocha. Legenda vypráví, že když se Židé
scházeli k tajným studiím Tóry, vytáhli vždycky dreidel, když se
přiblížili vojáci a předstírali, že hrají o peníze. V době chanuky děti
hrají hru s rodiči a přáteli o sladkosti a o drobné mince. Hebrejská
písmena na každé straně znamenají: “Veliký zázrak nastal zde”…
Latkes jsou vlastně bramboráky. Makabejští si prý také pekli takové
placky na bojišti. Že sýra, že zeleniny nebo s ovocem. Brambory Židé
neznali jako celý starý svět až do 16. století...Ale patří teď k
tradicím chanuky. Stejně tak jako kobližky. V Israeli se ji říká
sufganiyot, ale pečou si je i Židé v Němečku, v Polsku či v Čechách,
trošku dřív než jejich sousedí o posvícení...
Chanuka je svátek rodinný. Děti dostávají
dárky. Buď první či poslední den chanuky. Někdy menší dárky i každý
večer. Rodiny se scházejí, zvou se přátelé, zpívá se a povídá. Už druhé
tisíciletí se vypráví příběh o statečných Makabejských, kteří
zachránili víru v jediného Boha…Napsala jsem vám tohle vyprávění jednak proto,
že nedávno přinesla Clarisska, ze školy dreidel , a taky sněhuláka a
adventový věnec, a zeptala se mne, proč neslavíme chanuku. Že prý hrát
si s dreidel je legrace a taky by chtěla dostat dárky. Její kamarád
Maxík si zase přál, aby i u nich doma chodil Santa... V americké škole
si děti vyprávějí o všech svátcích, jak jsem vám už loni napsala.
Hlavně jsem vám o tom však vyprávěla proto, že
jsem se už v několika diskusích i na stránkách Rodiny přesvědčila, jak
málo o téhle historii víme a když nevíme, máme ji za tajemnou a necháme
si leccos namluvit. Jako o nesvobodě žen v židovském náboženství. Když nebudete mít o vánočních prázdninách co
dělat, zajděte si do Židovského musea v Praze. Ve výše uvedeném smyslu,
půjdete i za svými kořeny. V každém případě za kořeny kultury, která
vždycky obohacovala nás život. Střediska židovské kultury jsou i v
Liberci, v Plzní nebo v Brně.
V současné době žije v Česku kolem 12 000
Židů. Většina z nich ve velkých městech. (Pro srovnání před 2. světovou
válkou jich bylo 118 000). Pražská obec má přes 1 500 členů. Převážně
starších ročníků. Ale sametová revoluce i sem přinesla potěšující
změnu. Věkový průměr poklesl za několik poslenich let z 80 na 57 let,
díky 900 nových mladých členů. V Praze je zase dneska nejen domov
důchodců pro členy židovské obce, ale i židovská školka a škola až po
gymnasium. Na českém internetu najdete celých 15 židovských institucí.
Je to moc dobře. Okleštěný kulturní a náboženský život Prahy se zase
normalizuje. Třeba jednou i děti v Praze přijdou domů a zeptají se vás,
co je to chanuka. Tak abyste jim to mohli vysvětlit.
Autor: Věra Souradová