Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


CHANUKA: židovský svátek světel

18. 12. 2006
Mnohem déle než jakákoliv poboba svátku vánočních, už dávno předtím, než byl pokřtěn Bořivoj, první český křesťanský vládce z rodu Přemyslovců. Mluvím o svátku chanuka. Židovském svátku světel, jehož letošní osmidenní svěcení právě skončilo. Židé si tenhle svátek přinesli se svou vírou na území Čech už někdy v době panování knížete Hostivita, jak tvrdí legendy. Historická fakta potvrzují, že Pražská Židovská Obec trvá v našem starobylém hlavním městě nepřetržitě jich od 10. století.


Z hlediska rituálního je chanuka jen malý svátek. Kromě chvilky zastavení večer při zapalování chanukových světýlek je to vlastně všední den. Ale vzpomínkami a historickým významem je to svátek neobyčejně slavný. Je to svátek slabých počtem, avšak silných ve víře, v mučednictví a v boji. Svátek Makabejských. Matatyáše a jeho synů. Ti mají své místo i v křesťanské martyrologii. Patří jim v křesťanském kalendáři první srpen. Často se jejich slávy a odkazu dovolávaly křesťanské církve v náboženských bojích proti císaři, proti vrchnosti nebo v bojích proti vládnoucí církví . Slaví se po osm nocí podle hebrejského kalendáře od 25. Kislev, (letos to bylo od 30.listopad do 7. prosince, jindy může být spolu s vánoci), který připadá podle gregorainskeho kalendáře na listopad či prosinec.

Slovo chanuka znamená zasvěcení.. Znovuzasveceni Jeruzalémského Chrámu v roce 165 před n.l. po velké Židovské válce, kdy Židé pod vedením Matatyašova syna , Judy Makabejského, porazili vojiska syrského vládce Antiocha. Který je i pro křesťany ztělesněním arciďábla…Zachráněna olejová lampa, která vypadala, že neposvítí ani jeden večer, zázračné vydržela svítit celých osm dní. "Náboženští hrdinové chanuky uhájili před tehdejším pohanským světem vyznání jisraelske. A z tohoto zachráněného světla monotheismu rozžaly veliké větve, které vyšly z malého kmene, křesťanství a islám, svoje světla", napsal před mnoha lety Gustav Sicher, první poválečný vrchní rabín Českých zemí. Světýlka na našem vánočním stromků jsou vlastně přímými potomky světel chanukových . Zajímalo by mě, kolik tak o nich asi víte? Jak se zapalují svíčky na menore? Co je to dreidel nebo také sivivon a co jsou třeba latkes? Kolik si myslíte, že dnes žije Židů v Praze?

Moderní menora už nemusí mít klasický tvář devítiramenného svícnu, může mít jakýkoliv tvář, může se v ní svítit i olejem jako za starodávných času, jedinou podmínkou je, aby světla byla dostatečně daleko od sebe, aby neplápolala jako nějaký ohýnek, ale hořela jako samostatná světla, která se zapalují postupně den po dni.. Zprava do leva. Samostatná velká svíčka na tradičním svícnu je sames – sluha, která se používá k zapalování ostatních svící.

Hra s “dreidel” (z německého drehen) s kostkou podobně káče se čtyřmi stranami byla vemi populární za vlády Antiocha. Legenda vypráví, že když se Židé scházeli k tajným studiím Tóry, vytáhli vždycky dreidel, když se přiblížili vojáci a předstírali, že hrají o peníze. V době chanuky děti hrají hru s rodiči a přáteli o sladkosti a o drobné mince. Hebrejská písmena na každé straně znamenají: “Veliký zázrak nastal zde”…

Latkes jsou vlastně bramboráky. Makabejští si prý také pekli takové placky na bojišti. Že sýra, že zeleniny nebo s ovocem. Brambory Židé neznali jako celý starý svět až do 16. století...Ale patří teď k tradicím chanuky. Stejně tak jako kobližky. V Israeli se ji říká sufganiyot, ale pečou si je i Židé v Němečku, v Polsku či v Čechách, trošku dřív než jejich sousedí o posvícení...

Chanuka je svátek rodinný. Děti dostávají dárky. Buď první či poslední den chanuky. Někdy menší dárky i každý večer. Rodiny se scházejí, zvou se přátelé, zpívá se a povídá. Už druhé tisíciletí se vypráví příběh o statečných Makabejských, kteří zachránili víru v jediného Boha…Napsala jsem vám tohle vyprávění jednak proto, že nedávno přinesla Clarisska, ze školy dreidel , a taky sněhuláka a adventový věnec, a zeptala se mne, proč neslavíme chanuku. Že prý hrát si s dreidel je legrace a taky by chtěla dostat dárky. Její kamarád Maxík si zase přál, aby i u nich doma chodil Santa... V americké škole si děti vyprávějí o všech svátcích, jak jsem vám už loni napsala.

Hlavně jsem vám o tom však vyprávěla proto, že jsem se už v několika diskusích i na stránkách Rodiny přesvědčila, jak málo o téhle historii víme a když nevíme, máme ji za tajemnou a necháme si leccos namluvit. Jako o nesvobodě žen v židovském náboženství. Když nebudete mít o vánočních prázdninách co dělat, zajděte si do Židovského musea v Praze. Ve výše uvedeném smyslu, půjdete i za svými kořeny. V každém případě za kořeny kultury, která vždycky obohacovala nás život. Střediska židovské kultury jsou i v Liberci, v Plzní nebo v Brně.

V současné době žije v Česku kolem 12 000 Židů. Většina z nich ve velkých městech. (Pro srovnání před 2. světovou válkou jich bylo 118 000). Pražská obec má přes 1 500 členů. Převážně starších ročníků. Ale sametová revoluce i sem přinesla potěšující změnu. Věkový průměr poklesl za několik poslenich let z 80 na 57 let, díky 900 nových mladých členů. V Praze je zase dneska nejen domov důchodců pro členy židovské obce, ale i židovská školka a škola až po gymnasium. Na českém internetu najdete celých 15 židovských institucí. Je to moc dobře. Okleštěný kulturní a náboženský život Prahy se zase normalizuje. Třeba jednou i děti v Praze přijdou domů a zeptají se vás, co je to chanuka. Tak abyste jim to mohli vysvětlit.

Autor: Věra Souradová

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář