Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


FINSKO: zahraniční politika

21. 12. 2006

Finsko leží na hranici východu se západem a za studené války představovalo tradiční nárazníkovou zónu mezi Spojenými státy a Sovětským svazem.  Přestože prosazovalo politiku neutrality a nezapojovalo se do nadnárodních organizací, sovětský vliv na rozhodování ve finské politice byl patrný. Konec studené války posílil finskou pozici v mezinárodní politice.

...

Hlavními pilíři zahraniční politiky se stalo členství v OSN, OBSE, Radě Evropy a v neposlední řadě Evropské unii. Finské aktivity v OSN mají dlouhou a bohatou tradici, země se soustředí zejména na prosazování lidských práv a demokracie. Rozvojová pomoc Finska sice nedosahuje 0,7 procent HDP stanovených OSN, země však přispívá alespoň 0,4 procenty HDP. Finsko se aktivně zasazuje o posílení role Unie v mírových misích. Samo se podílí na misích IFOR/SFOR. Účast finských vojsk na peacekeepingu a krizovém managementu vyžaduje svolení k těmto akcím vydané Radou bezpečnosti OSN nebo OBSE.

...

Současná finská bezpečnostní politika zahrnuje spolehlivou nezávislou obranu, členství v EU a spolupráci s NATO. Po zveřejnění bezpečnostního dokumentu vlády na konci září 2004 se rozhořela žhavá debata o smyslu vojenské neúčasti, tedy neúčastni v bezpečnostních aliancích. Ozývaly se hlasy, že Finsko se již dávno svého statutu vzdalo tím, že se zapojilo do evropské bezpečnostní spolupráce. Finsko zůstává vojensky nezúčastněným státem za současných podmínek a stále posuzuje svoji vojenskou neúčast, zvládání krizí a bezpečnostní spolupráci v Evropě s tím, že bere na vědomí změny v regionálním prostředí a vývoj v EU. Ve vztahu k NATO si Finsko vybralo cestu otevřených dveří: nestojí proti němu a ani se nastalo prozatím jeho členem. Zatímco zůstává oficiálně vojensky nezúčastněné, spolupráce s NATO se od roku 1992 rozrostla do takové míry, že by mohlo prakticky vstoupit kdykoliv. Avšak Finsko se pravděpodobně v několika příštích letech členem nestane. O jeho členství by se mohlo uvažovat pouze v případě náhlé změny bezpečnostního klimatu v Evropě. Do té doby bude stát opodál a využívat svoji pozici k prospěchu.

...

Při pohledu na politické rozložení sil země je vysoce pravděpodobné, že současná vláda Strany středu, Sociální demokracie a Švédské lidové strany má vysokou pravděpodobnost vydržet i příští parlamentní období 2007-2011, pokud si strany udrží většinu v parlamentu, a tedy pokračovat ve své jasné politické linii hájící vojenskou neúčast. Pokud i současná prezidentka Tarja Halonen zůstane v úřadu druhé období v letech 2006 - 2012, stejně pak jako ona, tak i vládní strany zůstanou nakloněny veřejnosti, která se NATO brání. Pokud nahlížíme na vojenskou neúčast jako na prostředek a ne cíl, finská vláda může v budoucnu zvážit členství v alianci v případě, že by lépe posloužilo ochraně a bezpečnosti regionu.

...


Severská spolupráce

Kořeny severské spolupráce sahají do dávné historie. Severská království měla na sebe od svého vzniku v ranném středověku úzké vazby: Švédsko ovládalo území Finska, Dánsko dlouhou dobu zahrnovalo norské provincie. Koncept politického skandinavismu, tedy úzké spolupráce severských zemí, byl znovu objeven v první polovině devatenáctého století. Skandinavismus si dal za úkol sjednotit severské země v jeden silný stát, který by odvracel ruské a německé hrozby. Jednotný stát sice nikdy nevznikl, ale úzkou spolupráci severských zemí v druhé polovině dvacátého století se navázat podařilo.

...

Severské země sdílejí mnoho stejných charakteristických znaků vytvářejících skandinávskou identitu: geografická poloha, společná historie, germánský jazyk (kromě Finska), luteránství, demokratická tradice, občanská společnost, sociální stát a jiné. Tyto charakteristiky země pojily a ulehčily cestu k nordické spolupráci, která se tak, jak ji známe dnes, rozvinula především po druhé světové válce.  V roce 1952 došlo k založení Severské rady. Švédsko, Dánsko, Norsko a Island se staly členy od samotného počátku, Finsko se připojilo o čtyři roky později. Severská rada sloužila jako konzultativní orgán pro kulturní a politické otázky složený ze zástupců parlamentu. Alandské ostrovy, Faerské ostrovy a Grónsko měly své zástupce ve finské, respektive dánské delegaci. V roce 1971 byla ustanovena Severská rada ministrů, která sdružovala vládní zástupce severských zemí. Mezi zeměmi byla vytvořena pasová unie a společný pracovní trh. Zahraniční a bezpečnostní politika se nikdy nestala hlavním tématem diskuzí. Samotná rozhodnutí Severské rady ministrů měla charakter konzultativních doporučení a nebyla tak pro zúčastněné země právně závazná. Obě rady vznikly po druhé světové válce a reflektovaly realitu studené války. Finsko a Švédsko prosazovalo politiku neutrality, Dánsko, Norsko a Island se po neúspěšném pokusu vytvořit Skandinávskou obrannou unii staly zakládajícími členy NATO a důležitými strategickými body. V této souvislosti se mluvilo o tzv. GIUK line, tedy pro Spojené státy důležité linii spojující Grónsko, Island a Velkou Británii.

...

Severská spolupráce se v současné době odehrává především na půdě Evropské unie. Tato kooperace zahrnuje státy, které vstupovaly do společenství jednotlivě a zprvu nezamýšlely severský blok vytvořit. Na jejich členství bylo nahlíženo individuálně, což časem vedlo ke kritice neschopnosti severských států využít svoji kulturní a zeměpisnou blízkost a politickou vůli pro prosazení zájmů tohoto regionu.  K určité spolupráci došlo, a to na základě finsko–švédské iniciativy, která dala vzniknout NORDCAPS, fóra, které severskou spolupráci začalo více koordinovat. Avšak i tato koordinace je slabá, vezmeme – li v úvahu kulturní a historický základ, který se tu pro dynamičtější spolupráci nabízí. Tyto iniciativy se staly součástí spolupráce na Severní dimenzi představené tehdejším finským premiérem Paavem Lipponenem v roce 1997 a prezentované jako snaha zvládnout problémy týkající se této oblasti. Úsilím finské vlády bylo vytvořit koherentní politiku EU ve vztahu k severnímu regionu ve stejném duchu, jakou představuje tzv. jižní politika ke státům jižní Evropy. Severní dimenze EU má za úkol zvýšit všeobecné povědomí o specifických problémech severského regionu a zdůrazňuje také pozitivní nezávislost mezi EU, Ruskem a pobaltským regionem.

...

Severský region stal jedním z cílů zahraničních politik Evropské unie. Zejména Finsko usiluje o prosazování tzv. měkkého bezpečnostního modelu a v tomto směru od EU očekává několik kroků. EU by se měla v severském regionu soustředit na měkké bezpečnostní otázky, jelikož může nabídnout více zdrojů a politické váhy pro řešení potenciálních problémů, než je Finsko samo schopno nabídnout prostřednictvím bilaterálních jednání s Ruskem.

...

Zpracováno dle informačního serveru Virtual Finland Ministerstva zahraničních věcí Finska.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář