BULHARSKO: další stát EU
10. 12. 2006
Když v roce 1999 přijela Zornica Venkovová do Bruselu, byla tu jedním z
prvních Bulharů. „Belgičani se mě téměř dotýkali, aby zjistili, jestli
jsem skutečná,“ směje se bývalá novinářka a dnes mluvčí bulharské
ambasády při unii. „Teď už tu málokdy potkám člověka, který by netušil,
že máme černomořské pobřeží. Čím dál tím víc lidí chce vědět, co jsou
tihle Bulhaři vlastně zač.“
V lednu přibude jeden, zásadní, důvod navíc, proč se po tom pídit. Bulharsko se stane členem Evropské unie s pořadovým číslem 26. Mezi půlmiliardovým blokem a osmimilionovou zemí zmizí dělení na „oni“ a „my“ a zůstane jenom „my“. Bulhaři ušli stejnou cestu jako Češi. Požádali o vstup a šest let se na něj připravovali; převzali tisíce evropských norem a prožili podobnou debatu o tom, do jaké míry unie ohrozí to národní v nich.
V Česku debatu symbolizovaly olomoucké syrečky a tuzemský rum, Bulhaři měli strach, aby bruselské direktivy nezkazily chuť jejich ovčího sýra a rajčat. Teď už jim zbývá jen zvládnout silvestrovskou eurooslavu a pak se probudí jako občané unie. Soudě podle průzkumů se na to těší 70 procent Bulharů – stejnou podporu mělo členství v roce vstupu také mezi Čechy. Na růžích nicméně nebudou mít úplně ustláno. Podobně jako Češi si také Bulhaři nebudou moct ještě několik let užívat svobodu volného hledání práce v západní Evropě – samo Česko se nicméně rozhodlo nechtít po Bulharech od ledna pracovní povolení. Kromě toho ale bude Brusel dohlížet na to, jestli země dodržuje pravidla hry. Pokud ne, hrozí jí trest v podobě zastavení evropských dotací nebo politické spolupráce.
Důvod ochrany tkví v tom, že Bulhaři jsou na členství připraveni hůř než předchozí nováčci. Jejich ekonomika je slabší – HDP na hlavu dosahuje jen třetiny průměru unie, ve srovnání s českými dvěma třetinami v roce 2004 – a dotaženy nejsou všechny reformy, hlavně soudnictví. Kvůli nedostatečnému potírání organizovaného zločinu a korupci hrozil Bulharům roční odklad vstupu. Vedle objektivních kritérií hrála proti zemi také klesající podpora dalšího rozšíření unie mezi politiky a obava veřejnosti na Západě, že po polských instalatérech zaplaví tamní města tentokrát levné bulharské kosmetičky. Unie k odkladu nakonec nesáhla, výměnou za to si nechala v záloze zmíněné sankce.
Češi nám vždy pomohli Podle Zornici Venkovové našli Bulhaři vždy velké zastání na své dosavadní cestě hlavně u Čechů. „Češi do Bulharska jezdí, znají ho a vaše vláda vždycky podporovala rozšíření. A když jsme tady v Bruselu potřebovali praktické informace, vždycky jsme nejvíc uspěli u Čechů,“ říká. To neznamená, že by Bulhaři potřebovali v unii vodit za českou ručičku. Jejich ministři či poslanci už se jezdí do Bruselu učit. Slovy bývalého premiéra a nyní eurokomisaře Vladimíra Špidly ale mohou obě země „využít vzájemné důvěry.“ „Bulhaři se stanou členy ve chvíli velmi zásadních debat, ať už jde o energetickou politiku, reformu financování unie nebo přijetí dalších balkánských států. Pro Českou republiku a Bulharsko to nabízí nový společný prostor,“ míní Špidla. Náměstek ministra zahraničí Tomáš Pojar souhlasí.
„Naším zájmem je prosperující Bulharsko, které v unii uspěje, a nejen proto, že to ovlivní pohled na další rozšíření. Bulharsko je i velká příležitost pro naše firmy. Pokud proto tady budeme moct pomoci, uděláme to,“ dodává Pojar.
V lednu přibude jeden, zásadní, důvod navíc, proč se po tom pídit. Bulharsko se stane členem Evropské unie s pořadovým číslem 26. Mezi půlmiliardovým blokem a osmimilionovou zemí zmizí dělení na „oni“ a „my“ a zůstane jenom „my“. Bulhaři ušli stejnou cestu jako Češi. Požádali o vstup a šest let se na něj připravovali; převzali tisíce evropských norem a prožili podobnou debatu o tom, do jaké míry unie ohrozí to národní v nich.
V Česku debatu symbolizovaly olomoucké syrečky a tuzemský rum, Bulhaři měli strach, aby bruselské direktivy nezkazily chuť jejich ovčího sýra a rajčat. Teď už jim zbývá jen zvládnout silvestrovskou eurooslavu a pak se probudí jako občané unie. Soudě podle průzkumů se na to těší 70 procent Bulharů – stejnou podporu mělo členství v roce vstupu také mezi Čechy. Na růžích nicméně nebudou mít úplně ustláno. Podobně jako Češi si také Bulhaři nebudou moct ještě několik let užívat svobodu volného hledání práce v západní Evropě – samo Česko se nicméně rozhodlo nechtít po Bulharech od ledna pracovní povolení. Kromě toho ale bude Brusel dohlížet na to, jestli země dodržuje pravidla hry. Pokud ne, hrozí jí trest v podobě zastavení evropských dotací nebo politické spolupráce.
Důvod ochrany tkví v tom, že Bulhaři jsou na členství připraveni hůř než předchozí nováčci. Jejich ekonomika je slabší – HDP na hlavu dosahuje jen třetiny průměru unie, ve srovnání s českými dvěma třetinami v roce 2004 – a dotaženy nejsou všechny reformy, hlavně soudnictví. Kvůli nedostatečnému potírání organizovaného zločinu a korupci hrozil Bulharům roční odklad vstupu. Vedle objektivních kritérií hrála proti zemi také klesající podpora dalšího rozšíření unie mezi politiky a obava veřejnosti na Západě, že po polských instalatérech zaplaví tamní města tentokrát levné bulharské kosmetičky. Unie k odkladu nakonec nesáhla, výměnou za to si nechala v záloze zmíněné sankce.
Češi nám vždy pomohli Podle Zornici Venkovové našli Bulhaři vždy velké zastání na své dosavadní cestě hlavně u Čechů. „Češi do Bulharska jezdí, znají ho a vaše vláda vždycky podporovala rozšíření. A když jsme tady v Bruselu potřebovali praktické informace, vždycky jsme nejvíc uspěli u Čechů,“ říká. To neznamená, že by Bulhaři potřebovali v unii vodit za českou ručičku. Jejich ministři či poslanci už se jezdí do Bruselu učit. Slovy bývalého premiéra a nyní eurokomisaře Vladimíra Špidly ale mohou obě země „využít vzájemné důvěry.“ „Bulhaři se stanou členy ve chvíli velmi zásadních debat, ať už jde o energetickou politiku, reformu financování unie nebo přijetí dalších balkánských států. Pro Českou republiku a Bulharsko to nabízí nový společný prostor,“ míní Špidla. Náměstek ministra zahraničí Tomáš Pojar souhlasí.
„Naším zájmem je prosperující Bulharsko, které v unii uspěje, a nejen proto, že to ovlivní pohled na další rozšíření. Bulharsko je i velká příležitost pro naše firmy. Pokud proto tady budeme moct pomoci, uděláme to,“ dodává Pojar.
lams
(nemám jméno, 14. 11. 2007 8:06)