Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Aliance NATO: politika na jižním Kavkaze

4. 12. 2006

Bezpečnostní problematika Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie Situace na Jižním Kavkaze je velmi složitá. Teritoriální problémy a neurovnané vztahy se sousedními zeměmi narušují i tak křehké bezpečnostní prostředí států regionu. Základním problémem urovnání vztahů je nedostatek důvěry, bez které region nikdy nebude sjednocen - nerozvine se regionální spolupráce, nevyřeší se teritoriální spory a neustaví se zdravé vztahy se sousedy.


Vztahy Gruzie s Ruskem Gruzie, stejně jako ostatní postsovětské republiky, je podle ruské zahraniční koncepce „blízkým zahraničím“. Rusko má v Gruzii své zájmy (někdy dokonce hovoří o zájmech bazálních) ekonomického, politického, vojenského, atd. charakteru. Od získání nezávislosti Gruzie se vztahy mezi oběma státy značně měnily a v poslední době se spíše zhoršovaly. Po revoluci v listopadu 2003 a převzetí vlády Micheilem Saakašvilim se Gruzie snažila navázat s Ruskem lepší vztahy, ale rychlý vývoj událostí naznačuje spíše opačný trend. RF dává Gruzii najevo, že pokud bude Rusku vzdorovat, problémy v Jižní Osetii a v Abcházii nevyřeší.

Vztahy Arménie s Tureckem
Mezi zeměmi dodnes nejsou navázány diplomatické styky, zejména kvůli otázkám genocidy a postoji Turecka ke konfliktu v Náhorním Karabachu, ve kterém podporuje Ázerbájdžán. Baku usiluje o to, aby Ankara na mezinárodní aréně lobovala za myšlenku vojensko - politického a ekonomického nátlaku na Arménii v otázce Náhorního Karabachu, což před Turecko staví určité překážky pro uskutečnění jeho strategických zájmů v regionu. Vztahy Arménie s Ázerbájdžánem a Tureckem jsou hlavními brzdami sjednocení Jižního Kavkazu do jednotného bezpečnostního systému.

Vztahy Ázerbájdžánu s Íránem Ve vztahu k Ázerbájdžánu má Írán nejednoznačnou a opatrnou pozici. Írán pochopil, že Ázerbájdžán je těsným spojencem Turecka a nahlíží na něj jako na možného nepřítele. Ázerbájdžán navíc spolupracuje s Izraelem, strategickým spojencem Turecka a nepřítelem Íránu. Ázerbájdžán je znepokojen podporou Íránu Náhornímu Karabachu (i když Írán oficiálně vyhlásil v konfliktu neutralitu). Geopolitické soupeření mezi USA a Íránem zvýraznilo důležitost íránského faktoru v regionu. Výsledkem tohoto soupeření v polovině 90. let 20. století bylo zvýraznění dvou geostrategických směrů: Washington – Ankara – Tbilisi - Baku a Moskva – Jerevan - Teherán. Jakákoli prohlášení Baku a Teheránu o nutnosti upevnění vztahů nemohou být uskutečněny kvůli výrazně odlišným geostrategickým cílům USA a Íránu.

Strategický význam Jižního Kavkazu
Jižní Kavkaz má strategickou pozici: sdílí společné hranice s Tureckem jako členem NATO, s Ruskem a s Íránem. Jeho důležitost roste s ohledem na zájmy Západu ve střední Asii, v Afghánistánu a na Blízkém Východě, zejména v kontextu boje proti terorismu po 11. září 2001. Pro Západ je Jižní Kavkaz regionem příležitostí také pokud jde o zdroje nerostných surovin a fakt, že Ázerbájdžán je umírněnou muslimskou zemí. Na druhou stranu je tento region zdrojem bezpečnostních rizik, které mají významný dosah i za jeho hranice. Všechny procesy probíhající v regionu mají silně politický charakter - region představuje a historicky vždy představoval oblast konkurence okolních států, ke kterým se po skončení studené války připojily USA a Západní Evropa. Po rozpadu Sovětského svazu a zvýšení produkce ropy v oblasti Kaspického moře získal Jižní Kavkaz geostrategický a geoekonomický význam z energetické perspektivy. Otázka potrubí je v podstatě jedním s hlavních zdrojů soupeření členských států NATO s Ruskem a Íránem. Diskuze o směrech potrubí mezi Ruskem na jedné straně a USA, Tureckem a Ázerbájdžánem na straně druhé byla a je soupeřením spíše o geopolitické postavení v regionu než o získání „pohádkového“ bohatství. Soupeření probíhá po linii „koridoru“ Východ – Západ, Rusku by vyhovovala dominance „koridoru“ Jih – Sever (Baku – Novorossijsk), což zatím není reálné.

Česká republika Současná bilaterální politika České republiky vůči regionu není příliš rozvinutá. Jižní Kavkaz, resp. Gruzie je sice zařazena mezi priority zahraniční politiky ČR, ČR ovšem má poměrně omezené zdroje na to, aby se v regionu angažovala aktivněji. Na druhou stranu má ČR pro prohloubení spolupráce dobrou výchozí pozici, a tou je Velvyslanectví České republiky v Gruzii s teritoriálním pověřením pro všechny tři státy regionu.

Česká republika má značný potenciál, který by mohla Jižnímu Kavkazu nabídnout. Výhodou je její komunistická zkušenost a zkušenost z demokratické transformace. ČR byla členem Varšavské smlouvy a její armáda a obrana byla založena na sovětském modelu. Proto by bylo přínosem poskytnout české zkušenosti v oblasti obranné reformy včetně zavedení civilní kontroly nad ozbrojenými silami. Jednou ze slibných oblastí spolupráce může být poskytnutí lidských zdrojů pro konzultace o demokratických reformách v armádě. Česká republika by mohla vyslat alespoň dva specialisty, kteří by působili jako poradci v ministerstvu obrany a ve velitelském štábu Gruzie. Česká republika může také nabídnout vojenská školení - nejpřínosnější by byla příprava jednotek protichemické ochrany. Ministerstvo obrany ČR by mohlo nabídnout důstojníkům Jižního Kavkazu školení např. v oblasti zkušeností s integrací do NATO, dosažení interoperability s NATO, atd.

Možným řešením finančních otázek by byla spolupráce ve formátu 2 + 3 (ČR, Německo + státy Jižního Kavkazu), ve kterém by finanční náklady mohly být rozděleny mezi ČR a Německo, popř. je zde možnost dohody převzetí celkových finančních nákladů souvisejících s projektem německou stranou. Další variantou spolupráce může být formát 2 + 1 (USA, ČR + Gruzie). ČR by se mohla účastnit nově připravovaného programu USA GTEP, v jehož rámci by připravovala protichemické nebo protiteroristické jednotky. 

Dalším možným řešením zejména financování spolupráce s regionem by mohla být dlouhodobá spolupráce ČR se státy Jižního Kavkazu ve formátu zejména 2 + 3 + 3 (ČR, Polsko + Estonsko, Litva, Lotyšsko + JK), který se jeví jako slibný a realizovatelný. Polsko i státy Pobaltí jsou aktivními členskými státy NATO v regionu, navíc se státy Jižního Kavkazu sdílí společnou komunistickou minulost a podporují jeho evropskou budoucnost. Česká republika by v rámci tohoto formátu mohla nabízet programy spolupráce, což by pro ni znamenalo menší finanční zatížení. Zlepšila by se také koordinace projektů, čímž by se předcházelo jejich možné dualizaci. Tento formát by bylo vhodné zachovat i v rámci postupu v NATO – bylo by tak možné prosazovat vytvoření strategické koncepce NATO vůči Jižnímu Kavkazu. Vhodná by byla také spolupráce s Bulharskem, Rumunskem, Řeckem, Tureckem, USA, které jsou v regionu aktivní.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář